Vyplatí se mít uklízečku?

Jednoduchá odpověď zní, že se to vyplatí vždy, kdy je váš čas „dražší“, než tolik kolik paní na úklid zaplatíte. Už jsem slyšela i názor, že někdo raději tráví čas s dětmi, než by doma uklízel. Nic proti tomu nemám, protože hodnota času je zcela subjektivní.

Jak je už známo, já jsem starý #kolenovrt, a tak na otázku pohlížím optikou, že pokud jsem za hodinu své práce schopna (v čistém) vydělat víc, než kolik vyplácím uklízečce, tak mi objednání úklidu domácnosti dává smysl.

Při posledním stěhování do nového bytu jsem zjistila, že jsou od developera špatně připravené elektrorozvody v kuchyni, a že se musí urychleně vyvrtat rozvody nové, aby bylo možné kuchyňskou linku nainstalovat včetně elektrospotřebičů. Při přebírání bytu jsem připomínkovala každé mikro smítko, že chci mít byt naprosto vypulírovaný. Jenže to jsem ještě netušila, že si obratem budu muset nechat kompletně rozvrtat celou jednu zeď. Objednaní páni elektrikáři byli asi na školení u delniqa nebo nevím, ale nechali za sebou takovou spoušť, jakou jsem v životě neviděla, a chtělo se mi brečet. Při reklamaci mi napsali, že jsou elektrikáři a ne uklízečky. Samožné rozvody sice připravili podle nákresu, ale díry kolem kabelů zůstaly tak obrovské, že na zadělání skoro nestačily tři balíčky sádry. Jenže hned druhý den už měli instalovat vestavěnou kuchyňskou linku, a mně tedy nezbývalo nic jiného než vymyslet, jak dát takový nepořádek co nejrychleji do pořádku. V té době si moji kamarádi vychvalovali služby lidskésily.cz, takže jsem šla najisto a úklid si objednala, ještě na ten den kvečeru, tam. Odhadovala jsem návrat do normálního stavu na 6 hodin, když se do uklídu zapojím také. Vše potvrdili a já s kamarádem hadrem už jsme začali…jenže paní z lidské síly napsala 30 min před domluveným nástupem SMS, že náhle onemocněla. Tak jsem si hodila noční šichtu sama. Kdybych věděla, že nakonec nepřijde, uklízela bych sice celý den, ale alespoň za světla.

První paní hospodyně původně uklízela byt manžela, ještě v době, když jsme spolu ani nechodili. Protože na ni byl spoleh, tak později začala uklízet i v našem společném bytě. Nejdříve jí vadilo, že dojíždí poměrně daleko a nezapomněla mi to zmínit vždy, když otevřela dveře do bytu. Byla ale opravdu pečlivá a úklid jí šel od ruky. Proto jsem jí ty prupovídky tolerovala a ještě jí politovala. Pak ale objevila výhody svého zaměstnaneckého poměru, zejména „kouzlo“ neschopenky, a úklidy nám začala často rušit na poslední chvíli a hlavně bez náhrady. A když pak přišla příště, vždy se ještě chlubila, že je to skvělé být marod a mít za to zaplaceno, co by se honila. Do toho jsem si navíc všimla, že když nechávám žehlit standardně čtyři manželovy košile nebo polotrička, trvá jí to 35 minut. To by asi tolik nevadilo, kdyby ta nadsandardní služba žehlení nebyla účtovaná po třiceti minutách, a každá další započatá minuta byla účtována jako celá půl hodina práce. Žehlení čtyř kusů oblečení tak bylo rázem vyfakturováno jako extra hodina práce. Což bych měla levnější, i pokud bych stejný počet košil nechávala prát i žehlit předraženou čistírnou v obchodním centru. Krom toho standard odvedené práce během dvou let celkem klesl, takže nastal čas požádat o výměnu dámy.

Vyžádala jsem si paní, která jednou zaskakovala, a zdála se pečlivá. Při prvním oficiálním úklidu jsem ji důkladně instruovala a vytiskla pro ni seznam činností, které má pravidelně vykonávat, jako takový taháček. A zároveň to byly úkony, které agentura sama vyjmenovávala ve smlouvě jako standard. První měsíce se paní opravdu snažila. Jediné, co po mě chtěla, jestli bych jí nedovolila pouštět si rádio, že se jí jde práce při poslechu lépe od ruky. Rádio jsme ale neměli, tak mě poprosila, abych jí alespoň naučila zapínat televizi, že si ji pustí jako kulisu. Docházela každé úterý v 8:00. Tedy v úterý vždy, jinak chodila v 8:05, 8:10 nebo 8:15. Jednou jsem (právě v úterý) místo do práce odjela k doktorovi. Po vyšetření jsem se ještě před prací chtěla otočit doma a vzít si s sebou krabičku s obědem z lednice. Úplně jsem ale zapomněla, že tam ještě paní může být. Klasicky jsem si odemkla dveře, házím klíče na poličku, a vidím, jak sedí na sedačce a kouká na seriál. Rychle nadskočila a dělala, že leští konferenční stolek s komentářem, že snad mi nevadí, že má zapnutou televizi, když jsem jí to sama učila. Postupem času se úklid začal zhoršovat, paní si u nás akorát pravidelně nabíjela telefon, vařila čaj, ohřívala oběd, a asi u toho stále koukala i na oblíbený seriál. V té době už jsem věděla, že půjdu na mateřskou dovolenou, takže jsem úklidovou službu vypověděla a začala si uklízet sama.

Jenže uplynulo asi třičtvrtě roku, z toho půl roku s Medou, a mě ty domácí práce už zase nebaví. A své „práce do práce“ mám skoro na poloviční úvazek. Navíc sebekriticky musím uznat, že můj uklízecí standard dosahuje stěží půlku mých požadavků na úklidový servis. V porodnici mi jedna maminka dala doporučení na paní Světlanu, která uklízí domy a byty v naší městské části. Jenže ta je bohužel asi tak výborná, že je naprosto vytížená, že už nezvládne chodit k nám.

Máte pro mě někdo doporučení na kvalitní úklidovou službu nebo dvojnici paní Světlany, prosím?