Tak se to stalo i mně, jsem matka na mateřské. Celý dosavadní život jsem pracovala, studovala – hodně studovala, ale pracovala možná ještě o trochu víc. Abych se měla “dobře”, a nebo alespoň lépe, než jsem slýchávala od mojí mamky, že se měla ona.

Vždy, když přišla řeč na moje studium, tak to začalo: “Hlavně, abys měla alespoň maturitu!”, pak “Hlavně, abys měla alespoň bakaláře.”, pak “Tak to by byla škoda tu školu nedokončit, inženýrka je lepší než jen bakalářka, ne?”. Nakonec jsem z vlastního přesvědčení studovala navíc i semestr v zahraničí, absolvovala několik tzv. letních univerzit, a už s větším přemáháním odseděla dva roky na MBA. To vše, abych “se měla lépe”. Jeden spolužák se mi před nástupem na MBA smál, že až dostanu diplom, tak si ho budu akorát tak vozit v kočárku. A měl pravdu. Už na velkolepé promoci jsem byla těhotná, jen jsem o tom ještě nevěděla.

“A co teď s těmi vědomostmi?”

Jakmile bylo potvrzeno, že je s miminkem v břiše vše v pořádku, založila jsem si svoji “první těhotenskou excelovskou tabulku” na evidování nákladů spojených s těhotenstvím, na dalším listě byl seznam věcí do porodnice a na dalším výbava pro miminko -samozřejmě s kolonkou “Kč”, aby byl přehled kompletní.

Sledování nákladů mě bavilo už od základní školy, kdy jsem si do zeleného notýsku A6 s Plutem od Disney, určeného na anglická slovíčka, zapisovala na levou stranu příjmy (odměny za vysvědčení nebo peníze k narozeninám) a na pravou stranu výdaje (obvykle za sladkosti, pouťové atrakce nebo jiné věci, ve kterých mě nechtěli rodiče podporovat). Na střední škole, na ekonomickém lyceu, jsem se dozvěděla, že se evidence příjmů a výdajů vede v účetnictví velmi podobně, jen jsou ty strany naopak 😀 Takže obor Účetnictví a finanční řízení podniku na VŠE byla pak jasná volba.

Posedlost efektivním hospodařením se u mě projevovala už odjakživa. Nikdy jsem moc nečetla reklamní a slevové letáky, ale můj nákup (nejen) v supermarketu se skládá z velké části z akčních položek. Než umožnil chytrý telefon nahrávání slevových a klubových kartiček do aplikace, praskala mi peněženka. Věrnostní karty aktivně používám a dokáži přesně vyjmenovat výhody i princip fungování každého jednotlivého klubu, kde mám registraci.

Ještě se vrátím k mateřství. Zjištěné těhotenství mi udělalo velkou radost, protože jsem se na roli mámy už cítila. Jenže to znamenalo i to, že brzy budu matka na plný úvazek, ale bez “full time” výdělku. To mě děsilo více než noční vstávání a plačící dítě. Proto jsem si ještě před nástupem na mateřskou stáhla aplikaci Spendee na evidování výdajů, abych si udělala přehled, za co a kolik utrácím. A zda bude možné “přežít” s příspěvkem od státu, ideálně nějak důstojně, a s co nejmenším omezením mého dosavadního standardu.

Zdá se vám to už trošku moc? Možná ano, možná ne. Mému manželovi sice ano a dělá si ze mě srandu, že jsem “kolenovrt”. Ale na druhou stranu je rád, že se ve finančním hospodaření vyžívám, a že za naši domácnost spravuji veškeré “papíry” i platby.

I mé okolí se mě na finanční témata celkem často ptá, protože ví, že mě to baví. Vypisovat odpovědi každému zvlášť už tolik ne, a proto jsem se rozhodla pro tento blog. Věřím, že bude pro nějakou (nastávající) maminku inspirací. A pokud se mi jen trošku podaří přispět k finanční gramotnosti kohokoliv, budu nejšťastnější. Znamenalo by to totiž, že jsem opravdu nestudovala zbytečně, a že z mého nekonečného studia může mít užitek i někdo další.

PS: Pokud byste se o mém přístupu k penězům chtěli dozvědět víc, můžete si poslechnout třeba podcast Mlíko v hlavě. Konkrétně epizodu č. 12, ve které jsem byla hostem. Rovnou přikládám odkaz na Spotify.