PÉČE O OBUV
Nedávno jsem kamarádce vyprávěla, že jsem těsně před naším srazem „měnila botník na zimní“ a docela se divila. Takže jsem jí musela dovysvětlit, že to znamená, že veškeré letní a podzimní boty řádně očistím a uložím zpátky do skříně (často i v originálních krabicích a s vycpanou špičkou #truestory). Tím se mi uvolní místo na zimní boty. Už několikátou zimní sezónu mám jedny šedé semišové kozačky, jedny černé kotníkové boty a dvoje UGG. Sice by mi nákup dalšího páru udělal radost, ale byla by krátkodobá a hodně pravděpodobně by ten další pár vypadal skoro stějně, jako nějaký, co už mám. Navíc se o věci čím dál víc starám, a tím pádem vypadají pořád dost nově.
Kouzlo opravny obuvi jsem objevila asi před pěti lety, kdy se mi nedařilo sehnat jednoduché pohodlné černé kožené kozačky. Jedny jsem tehdy doma měla, jenže podrážka už to měla „za sebou“ tak moc, že původně centimetrový podpatek nebyl skoro vidět :D, ale samotná bota byla ta nejpohodlnější, co kdy moje noha obula. Takže jsem si jednoho dne po práci sedla v opravně na židli a počkala si na jejich renovaci. Pak byly ještě další dva roky moje nejoblíbenější!
Letos na jaře jsem si při vození kočárku bohužel okopala své nejpraktičtější béžové balerínky, takže teď pokukuji po „něčem“ barevném na opravu kůže. Ještě nemám vybráno, ale už jsem si udělala průzkum, a narazila na renovační balzám na kožené sedačky, béžový sprej vyloženě na boty, a nebo na barevnou pastu určenou primárně na kožené autosedačky. Pokud už jste to někdo otestoval, a jste spokojeni s výsledkem, budu ráda, když se podělíte o konkrétni tip a výsledky 🙂
Tak, to by byla péče o obuv: impregnovat, umývat, uskladňovat, krémovat, podrážet a renovovat.
ŠETRNÁ PÉČE O OBLEČENÍ
Pro zimní období tu mám ještě jeden #mazanytip. Podobný proces absolvuji s kabáty a bundami. Po sezoně je vždy nosím do čistírny a následně uskladňuji v obalu. Vlastně mi to šetří práci, protože je po vyčištění dostanu už „zazimované“, a jen je pověsím do skříně. Péči asi nejvíce ocení můj péřový kabát. Než jsem na tuto šetrnou metodu přišla, prala jsem párkrát péřovku v pračce, a pak ji doma 3 dny sušila. Výsledkem bylo dost zplihlé a zatuchlé peří. Kdybych nechtěla tehdy šetřit za čistírnu, jsem přesvědčena o tom, že by se mi ta basic černá péřovka líbila ještě dnes.
U péče o oblečení ještě zůstanu, i když už to budou základnější věci, jako je:
- praní džínů a černých kalhot na ruby, aby co nejméně bledla barva,
- zašívání dírek v oblečení (nití ve STEJNÉ barvě, prosím!) – na to teda taky nejsem extra šikovná, takže ty náročnější věci si nosím na opravu ke švadlence,
- odžmolkovávání nebo chcete-li odfuflíkovávání všeho možnýho pomocí elektrického odžmolkovače (tenhle stroječek mi zachránil už nejeden svetr),
- důsledné dodržování pokynů ohledně praní a žehlení, které jsou uvedeny na cedulce (o tom, jak jsem zamlada dala do pračky Gucci šátek a vyndala žmolkatou „palestinu“ nebo jak jsem si z kašmírového svetru udělala svetr pro panenky, se asi zmiňovat už nechci 😀 ).
Jinak to, že si kabelky uklízím do skříně zásadně v protiprachovém pytlíku, a až po vyndání všech předmětů a po „vyklepání drobečků“, je po přečtení tohoto příspěvku asi jasné.
PS: Doufám, že se vám po přečtení nadpisu vybavila ta televizní reklama se sloganem „Dlouhý život pro vaši pračku..“)