Nedávno jsem opěvovala pravidlo „one in, one out“ od minimalisty Fumia a slíbila vám, že časem přidám další z jeho tipů, jak říci sbohem všem nepotřebným věcem. K tomu přidám ještě svoje #mazanétipy, jak tyto zbytečnosti navíc zpeněžit, a ne je jen obyčejně vyhodit.

Knížka o minimalismu, Sbohem věci, Fumio Sasaki, Jak se zbavit zbytečností
Goodbye, things
  • Začnu tím, že nikdy nebudete litovat jediné věci, které jste se zbavili. Z osobní zkušenosti to mohu potvrdit. Hodně dlouho jsem váhala, zda mám prodat svoje dvacatery černé šaty Ted Baker, které se mi všechny díky jejich nadčasovosti stále líbily, ale poslední tři roky jsem si je jen prohlížela na ramínku. V těhotenství mi začalo být jasné, že už se k ním nejspíš nikdy nevrátím. Vystavila jsem je na Vinted a postupně se s nimi začala loučit. Od té doby ještě nenastala příležitost, na kterou bych některé potřebovala. Navíc bych se do nich po porodu stejně nenasoukala. Nelituji!
  • Zbavte se všeho, co jste nepoužili déle než rok. Pro sezónní věci platí mírnější pravidlo „čtyř sezón“. Abyste nevyhodili svoje lyže po roce skladování ve sklepě. Pokud tam ale budou ležet čtyři zimy, pak je na čase je poslat o dům dál. Já už se těším, až manžel posle dál svůj gigantický padák na paragliding, co nám zabírá čtvrtinu sklepa. Protože za dobu, co jsme spolu….dál si to asi domyslíte. Jen dodám, že čtyři sezóny už to byly.
  • Pokud si uchováváte věci jen pro vzpomínku, ale zatím jste se k nim nikdy nevrátili, stačí si je nafotit. Pokud by vás přeci jen přepadlo nutkáni si je prohlédnout, digitální verze vám to umožní. Já si tako schovávala dopisy od kamarádky z tábora, co jsme si vyměňovaly déle než rok. Dokonce se mnou putovaly při dvou stěhováních. S příchodem miminka, kdy jsem dělala poslední čistku, letěla do sběru celá jejich krabice. Nostalgicky jsem si je poprvé a naposledy prohlédla, a bylo mi jasné, že je není ani třeba fotit.
  • Zbavte se věcí, které už ani nevíte, že máte. Ještě jednou se vrátím ke stěhování. Naposledy jsem měla napěchovaných 8 IKEA krabic, které na mě čekaly tři měsíce v dětském pokoji, než se na ně dostala řada při vybalování v novém bytě. Dvě z nich se ani nedočkaly přesunu, protože jsem zcela zapomněla, co v nich bylo. Pravidlo zafungovalo perfektně!

A teď už jen stručně:

  • Zbavte se všeho, co máte vícekrát. Jeden/jedna/jedno/jedny stačí!
  • Pokud nad nějakým předmětem váháte, stačí si položit otázku, zda byste si jej v případě ztráty koupili znovu.
  • Nekupujte si věci, protože jsou levné. Neberte si krámy (jsou to krámy!), jen protože vám je někdo nabízí zdarma!

Čeho se máte zbavit, už víte. Ještě vám dlužím návod, kde věci udat.

Oblečení, obuv a doplňky se nejlépe odbudou na Vinted. Návod, jak nahrávat předměty najdete tady. Pokud chcete šetřit čas, který prodeji věnujete, můžete si věci nafotit a pak, třeba při cestě MHD, postupně nahrávat inzeráty do svého prodejního katalogu. Jakmile si proces osvojíte, trvá vystavení jednoho předmětu i méně než minutu. Připravte si do poznámek v telefonu jednotnou reakci pro případné zájemce o koupi (číslo vašeho účtu, cenu poštovného a další informace ohledně zaslání balíčku). Ctrl+C, Ctrl+V zabere jen pár vteřin a už nikdy nebudete muset dohledávat svoje číslo účtu ani odkaz na pobočky Zásilkovny. Oprosťte se od pořizovací ceny a buďte rádi, že se věc neválí ve skříni vám!

Vybavení domácnosti, retro věci, harampádí i starožitnosti udáte na Bazoši nebo Sbazaru. Osobně preferuji Sbazar, přijde mi jednodušší na obsluhu. I tady se řídím heslem, že každé zboží najde svého kupce. Velkou pozornost věnujte harampádí a starožitnostem. To, co pro vás může být při nejlepším „do tříděného odpadu“, pro někoho může být hotový poklad.

Moje babička pracovala před rokem 89 v Železnobrodském skle, které každoročně vydávalo sérii kapesních kalendářů vyobrazující „glamour“ dívky právě se skleněnou bižuterií ŽBS. Tyto předrevoluční kalendáře jsem letos objevila na komoře. Byla jich celá sbírka. Prošlé kalenádáře s „půvabnými nahatindami“ byly k mému překvapení velmi žádané (jeden sběratel mi nabídl 25 Kč/ kus, a dokonce 35 Kč/kus, pokud bylo na fotce odhalené poprsí :D). Podařilo se mi za ně utržit přes dva tisíce. Jestli se vám to zdá jako bizarní, tak nahlédněte do klubu sběratelů kuriozit, a zjistíte, že kapesní kalendáře jsou ještě celkem seriózní sběratelská kategorie 😀