Kde čerpám inspiraci při „výuce“ finanční gramotnosti naší starší dcery?

Primárně chci dceři předat to, co mě naučili moji rodiče a babička. Respektive to, co si myslím, že mi v životě nejvíc pomohlo. Pár technik, které jsem vyhodnotila jako „nesprávné“, opakovat ale nechci (víc se rozepíšu, až přijde na řadu téma kapesné a placení za domácí práce). 

Mám ráda dostatek (nebo spíš tak akorát) relevantních informací a nejlíp, když jsem trošku napřed. Už jsem tudíž nastudovala, co by dítě v jakém věku mělo z oblasti finanční gramotnosti umět. Jen je škoda, že české (vládní) zdroje jsou spíš chabější. Ehm, poslední aktualizace standardů finanční gramotnosti proběhla v Čechách v roce 2017.

Ze zahraničních programů mě oslovily zejména:

Z českých bych přesto ráda zmínila třeba:

  • platformu Skoala, která má teda spíš sloužit učitelům pro čerpání podkladů k jejich výuce, ale nějaké moduly si můžete nastudovat i jako rodiče nebo je nechat vyplnit přímo děti.
  • Nebo velmi podobnou platformu Skoale – Penězověda, která má moduly jak pro učitele, tak přímo pro rodiče.
  • Aplikace Filip od ČSOB, kde jsou kvízové otázky na různá témata. To vám jako rodičům ale až tak neposlouží. Pokud máte už starší děti, app může být fajn doplněk k vašemu vysvětlování.
  • Seriál „Bankovkovi“ od ČT Déčko, který můžete pustit dětem cca o 8 let. Každý díl trvá necelých 15 minut.

Já si teoretický základ naštěstí odnesla ze střední školy – hlavně z ekonomického lycea, a pak z VŠE. Takže si věřím, že budu schopna odpovídat na všechny záludné otázky, které mi dcery v budoucnu položí:). 

Můžete začít už před 3. narozeninami!

Zdá se vám to brzy? Jasně, ani dcera neumí počítat do deseti, natož, aby si přečetla kolik co stojí, ale o to tady nejde. Přijde mi mnohem snadnější ji k finanční gramotnosti vést postupně po malých krůčcích, aby jí přemýšlení o penězích a šetrné hospodaření přišlo automatické.

Což vám rovnou mohu ukázat na příkladu pěti pilířů finanční gramotnosti, „My Money Five“, kterými jsem se inspirovala u amerického vzdělávacího institutu pro rozvoj finanční gramotnosti.

1. PENÍZE musíme vydělat

Kde se peníze berou? Nejčastěji v práci, musíme je vydělat. Každé ráno, když se s námi manžel loučí, oznamuje dceři, že jde do práce. Ta už moc dobře ví, že táta „pacuje, telefonuje, pacuje na počítači“. Když pak dcerka tátu v průběhu dne hledá, vysvětluji, že musí pracovat a vydělávat peníze, aby si mohla kupovat kapsičky, sovičky a jezdit ve vláčku. To si nejsem jistá, jestli už chápe, ale dřív nebo později to pochopí. Snažím se pojmenovávat různé pracovní pozice, se kterými se setkáváme v průběhu běžného dne. Dcerka nejlépe poznává dělnické a výkopové práce, kdy dělníci mají žluté vesty, a když je zahlédne třeba z tramvaje, tak hlásí, že „pacujou, pán, pánove pacujou“. Tady se přiznám, že si musím dávat pozor, abych některou profesi neshazovala. Nikdy nevím, jaké povolání si vybere má dcerka, tak aby se jednou necítila nějak méněcenně. Už víme, že existuje paní uklízečka (to si myslím, že je aktuálně její dětský kariérní sen), paní prodavačka, pán v automyčce (tomu musíme zaplatit, aby nám umyl auto), řidič autobusu, řidič tramvaje, paní cvičitelka v Sokole nebo paní učitelka v jeslích. Když to píšu, připadám si jako ve školce, ale v tom je to kouzlo – přizpůsobit výuku finanční gramotnosti věku dítěte.

2.PENÍZE SI SPOŘÍME (& POZDĚJI ROZŠÍŘÍME O INVESTOVÁNÍ)

Vzala jsem Medu do banky za účelem založení jejího stavebního spoření. Spoření nešlo založit online, protože se musí doložit rodný list dítěte, a tak mi to přišlo jako skvělá příležitost jí ukázat, že existují úřady, přepážky a papírování. Zvládla to celkem v klidu, počmárala jeden poznámkový papírek a odnesla si vizitku bankovní poradkyně. Na první seznámení s bankovní institucí to hodnotím skvěle.

3. UTRÁCÍME ROZUMNĚ

Dcera už také ví, že v kavárně i restauraci musíme před odchodem zaplatit. Pokud se platí u pokladny/na baru, rovnou Medě nabízím, zda chce zaplatit ona kartou. Často už automaticky hlásí „katou, zaplatit“. Pípnutí na terminálu ji vždycky pobaví.

V nedaleké pekárně prodávají sovičky z bábovkového těsta, za 10 Kč, akorát do dětské ručičky. Když jdeme z hřiště a vzpomene si, že by chtěla „sou, soičku“, snažím se vytáhnou z kapsy rovnou desetikorunovou minci, aby si dcera mohla vyřídit nákup samostatně. Někdy mě překvapí, že už napodobuje i „dobrý den, děkuji, nasedanou“. K pokladně ji vyzvednu, ale objednávku, placení i převzetí nákupu nechávám na ní. Trošku se stydí, ale sovu chce, takže to zvládne sama.

Chápu, že příležitostí k hotovostnímu nákupu je méně a méně. Ale myslím, že to stojí za to, si takový nákup promyslet i předem a mince si připravit s sebou. Pro děti to má neskutečné kouzlo, když si něco vyřídí samy.

Oblíbené jsou u nás i jízdy vláčkem nebo v autíčku, jak jinak než za peníze :D. Mám na mysli ty dětské atrakce v obchodních centrech, v hračkářstvích a nastražené všude možně (narazili jsme na kolotoč i na „zakázaných“ vánočních trzích). Dopředu se snažím říct, kolik jízd pojede. Většinou jsou to dvě nebo podle toho, kolik mám v peněžence drobných. Už jsem se teda setkala i s vláčkem, který můžete zaplatit na vestavěném terminálu elektronicky. V takové situaci si dávám záležet na tom, abych předem stanovila kolikrát se může svézt. Přiznávám, že mě tento přístup napadl až po několika zkušenostech „etě, etě jednou“. „No dobře, tak naposled“. Znáte to. Když důrazně předešlu, že pojede maximálně 2x, už moc dobře ví, co to znamená. Nevyplatí se vymýšlet si, že už nemáte peníze. Některé atrakce jde navíc platit kartou, takže s výmluvou „nemám“ neobstojíte. Navíc mám pocit, že když bych říkala moc často, že nemám peníze, bude si to do budoucna dítě vykládat tak, že obecně nemáme peníze. Což samozřejmě v některých rodinách může být pravda, a pak je to fér. Ale chápeme se, snad.

4. PENÍZE SI CHRÁNÍME (& DO BUDOUCNA SI VYSVĚTLÍME I VÝZNAM POJIŠTĚNÍ)

Poslední věc, kterou ve finanční oblasti od začátku dodržujeme je, aby měly peníze své místo, bezpečné místo. Aby se nepovalovaly po zemi v dětském koutku nebo mezi hračkami v boxech, jen tak. Peněz si vážíme, a proto je marnotratně nepohazujeme. Korunky musí být v kasičce (prasátku) nebo v pokladně (tam jsou dřevěné peníze určené ke hře na obchod).

Pátým pilířem je půjčování, ale pro tříleté dítě je to za mě dost složitá problematika, takže nechávám toto vysvětlování ještě na později.

Ještě si dovolím přidat konkrétní tipy na „trénink“ finanční gramotnosti v běžném životě:

  • Až půjdete příště něco zařizovat do banky, vezměte dítě s sebou. V dnešní době je těch situací, kdy musíte fyzicky do banky už méně, ale existují. Nebo si jeden úkol prostě nechte do toho fyzického světa, abyste měli podklad pro diskuzi. Mně se to poštěstilo s dcerou v poslední době asi 3x, aniž bych se nějak extra snažila hledat tuhle možnost. Poprvé mi někdo podstrčil při prodeji autosedačky na bazaru neplatnou stovku s úzkým proužkem, takže jsme ji rovnou šly měnit do banky (teď už vám ji vymění pouze v ČNB). Pak jsem zakládala účet pro právnickou osobu a jediná varianta byla opravdu osobně na pobočce. A naposledy to bylo vyzvednutí papírů k hypotéce.
  • Taky se můžete s dítětem někdy zastavit u bankomatu a peníze si vybrat (příp. vložit). Nabízí to rovnou možnost vysvětlování, jak se peníze do bankomatu vlastně dostaly, čí jsou, odkud jsou, na co je potřebujeme a jaké konkrétní bankovky nám automat vydal.
  • Už se nám omylem stala i situace, kdy jsme nestihli vrátit dětské knížky od knihovny a na účet dcery naběhla pokuta. Asi 15 Kč. Opět „ideální“ příležitost, jak nechat dítě něco vyřídit samotné. I s omluvou. Od té doby se nám to už nikdy nestalo, takže si pochvaluji, jak taková maličkost krásně posloužila k vysvětlení principu dodržování termínů, porušení závazků a následného trestu ve formě pokuty.
  • Jako takový nácvik hry na obchod můžete vyzkoušet i Škudlíkovu akademii v IKEA. Dětem můžete stáhnout každý měsíc 1x A4 test a pokud děti správně odpoví a odevzdají výsledky v dětském koutku IKEA, vydělají si pár dětských bankovek, tzv. škudlíků, za které si mohou z katalogu vybrat odměnu jako z obchodu. My jsme to už párkrát vyzkoušeli a tahle dost realistická hra na obchod moji dceru chytla.

Disclamer na závěr: Nikomu svůj přístup nenutím a netvrdím, že je nejlepší možný nebo jediný správný. Na začátku jsem vám napsala, kde beru inspiraci já. Budu ale samozřejmě moc ráda, když si některý #mazanytip zkusíte aplikovat v praxi a dáte mi pak vědět, jak to jde 🙂

A pokud vás tohle téma zajímá, můžete si ještě počíst jaká další pravidla chci při vysvětlování finančních témat vědomě dodržovat.