Začnu u sebe, ať chápete můj pohled. Níže najde využitelné #mazanétipy pro vás dospělé, i slibované příklady, jak dětem srozumitelně ukázat možnosti (ne)finanční pomoci ostatním. Mazané tipy předávám vlastní, a ohledně finanční “výuky” dětí jsem se inspirovala v zahraničních zdrojích (uvedu).

Přiznávám se bez mučení, že téma charity nebo dobrovolnictví šlo dlouhou dobu mimo mě. Vím přesně proč – sama jsem dlouho cítila pocit nedostatku, ač to v reálu tak určitě nebylo. Jakmile jsem překročila první věkovou hranici pro legální přivýdělek, začala jsem ve volném čase obrážet nejrůznější brigády. A představa, že se o své těžce vydělané peníze budu s někým dělit, byla nemyslitelná.

Mé první dělení bylo se státem, když mi mojí neznalostí zaměstnavatel (personální agentura) strhla srážkovou daň z příjmu. To mě bolelo. Vypočítala jsem si, že 3 dny na brigádě * 8 hodin * 80 korun budou čistého. Neměla jsem ani svůj vlastní bankovní účet, takže mi výplata chodila k mámě. A v té době jsem navíc musela čekat na papírový výpis z účtu, až se prokáže, že mi agentura peníze skutečně vyplatila. Práci odvedenou v dubnu hradil zaměstnavatel v květnu a mámě přišel papírový výpis do schránky asi 2. týden v červnu. A až pak mi peníze fyzicky předala.

S dobrovolnictvím jsem se setkala až během vysoké, pokud teda nepočítám praktikantství na letním táboře. Pár mých spolužáků totiž působilo v neziskových nebo studentských organizacích. (Ve finále mi to teda připadalo jako zisková aktivita, protože ti, co jsem znala, jezdili za odměnu na zahraniční výjezdy:D.) Mě to inspirovalo k ambasadorství jednoho studijního programu, až do té míry, že jsem se dobrovolně několik let starala o kulturní a sportovní akce, doprovodné programy.

Fakt mě to nadchlo a tehdy mi poprvé přestalo vadit, že mi někdo neplatí za můj čas a úsilí. Do té doby jsem opravu neměla pochopení, že někdo může pracovat ZADARMO. Ve stejný čas se ke mně dostala knížka Dávat a brát, skrytá dynamika úspěchu od Adama Granta. Ta mě utvrdila v tom, co mi začalo postupně docházet. Kdo není od přírody rozdavačný, tomu ji určitě doporučuji!

jak si finanční dar odečíst z daní?

Darování financí mi občas dělá problémy ještě teď. Naštěstí můj manžel není takový #kolenovrt jako já a finanční pomoc je pro něho přirozená. Když mi ale při začátku korony oznámil, že půlku té první (a pro něj) jediné státní podpory pro osvč poslal matkám samoživitelkám, dost mě to naštvalo. Můžete mě soudit – jsem s tím v pohodě :D. Já byla asi třetí měsíc na mateřské, příjmy tehdy nejen vlivem pandemické situace totálně zamrzly i pro mě. Zpětně jsem samozřejmě ráda, že to udělal. Naše rodina nakonec nijak nestrádala, naštěstí! Jen si teda mohl vzít doklad o poskytnutém daru, a alespoň si jej uplatnit v daňovém přiznání.

To bych uvedla jako #mazanytip pro každého = v situaci, kdy finančně přispíváte, řekněte si obdarované organizaci o potvrzení o přijatém daru. Některé organizace, třeba platforma Donio, posílají doklad automaticky do e-mailu. Poskytnuté dary jsou pro vás odčitatelnou položkou od základu daně. Při aktuální sazbě daně z příjmů (15 %) z každé darované tisícovky ušetříte 150 korun (na dani z příjmů).
Osobně mám složku na iCloudu, kam si průběžně tato potvrzení ukládám. Jednou ročně je pak ze složky vytáhnu a (elektronicky) přiložím k daňovému přiznání. Samozřejmě musíte mít nějaké zdanitelné příjmy, abyste si odčitatelnou položku měli z čeho uplatňit.

Fyzická osoba si může dar odečíst, pokud úhrnná hodnota darů za kalendářní rok přesáhne 2 % ze základu daně nebo činí alespoň 1000 Kč. Důležitá je celková částka za kalendářní rok, jednotlivé dary mohou být i nižší.

M.M.

JAK ROZVÍJET DOBROČINNOST U DĚTÍ?

A teď už konečně k tomu, proč jste si tento článek otevřeli. Největší smysl mi rozdělení podle věku, protože s přibývajícím věkem jsou děti schopny víc a víc chápat. Úplně nejlepší základ pro veškerou “výuku” je jít příkladem! Pokud chcete cíleně vzdělávat, můžete s dětmi zkusit následující:

PŘEDŠKOLÁCI & SYSTÉM TŘÍ KASIČEK

Nečetněkrát jsem narazila na koncept 3 kasiček/pokladniček/ skleniček, do kterých si děti rozdělují získané peníze podle účelu budoucího použití: 1) dlouhodobé spoření (obvykle na něco dražšího), 2) průběžné nákupy (jako rodič nepodporuji kupování sladkostí, utrácení za pouťové atrakce nebo slizy z papírnictví :D, ale dítě si může peníze z této kasicky vynakládat dle vlastního uvážení), 3) dárky nebo pomoc pro někoho dalšího. Procenta jak přijaté peníze rozdělovat se různí. Záleží na každé rodině. Beth Kobliner třeba nabádá až k jedné třetině na charitativní účely.

Pokud bude Meda souhlasit, plánuji s ní jednou nastavit poměrny následovně: 60 – 70 % příjmů odkládat do kasičky “dlouhohdobé”, 20 – 30 % do té s nápisem “krátkodobé” a fixně 10 % na pomoc ostatním.

Na sobě jsem si už nesčetněkrát vyzkoušela, že jde mít opravdovou radost z pomoci druhým. Ideálně, pokud se pro ni rozhodnete dobrovolně, a ne pod tlakem okolí. Dítěti tedy můžeme už v předškolním věku nabídnout, jestli se k naší charitativní aktivitě chce také připojit.

U nás v rodině odjakživa funguje hlavně podpora zvířat (k tomu se jště nekolikrát dostanu), takže myslím, že kdybych Medě navrhla, jestli chce přispět na krmení do kočičích útulků, dala by mi svolení už teď ve svých dvou letech :D. Ale uvidíme, jak to půjde pak v praxi.

1. STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

K principu 3. kasičky už je na místě u školáků přidat i společnou dobročinnou aktivitu. Poslat peníze je fajn a zcela v pořádku. Děti si nejlépe zapamatují, pokud pro pomoc někomu dalšímu vyvinou konkrétní aktivitu. Napadá mě třeba společný nákup během potravinových sbírek.

V souvislosti s událostmi na Ukrajině se objevily návody, jak s dětmi mluvit o válce. I pro mě byla současná situace impulzem k sepsání tohoto článku, ač jsem jej plánovala až ke konci celé série o finanční gramotnosti děti. Pomáhat totiž opravdu pomáhá (i vám samotným). Ukažte dětem příklady lidí a organizací, které pomáhají. Mluvte o příbězích lidí, kteří válku zažili a tuto zkušenost dobře zvládli, třeba právě díky vaší pomoci. Společně zkuste vymyslet způsob, jak se můžete s dětmi zapojit.

Na Instragramu jsem minulý týden požádala o pomoc další maminky, které sledují můj účet @manazanamatka, aby mi daly vědět, pokud jsou ochotny se vzdát oblečení pro dvě konkrétní děti, že si pro ně v rámci Prahy dojedu a přes naší paní na úklid předám uprchlické rodině. Jedna maminka vytvořila kompletní balík oblečení a bot pro chlapečka a její synové se ve prospěch ukrajinských kluka (4) vzdali několika dinosaurů a modelu Porsche, což mě dojalo. Medu se musela také zapojit, protože se mnou absolvovala nákupy holčičích věcí, vyzvedávání bot i nabalování dvou IKEA tašek. Celou dobu jsem se jí snažila vysvětlovat, že pomůžeme dětem. Meda mi a to konto opakovala jména dětí, se kterými chodí do jeslí…Ale jako základ pomáhání asi stačí.

Dát dárek někomu jiném, když mám narozeniny?

Moje máma mi v dětství nesčetněkrát vyprávěla stejnou historku, že je jednou viděla film, kde si holčička ze všech svých dárků k narozeninám mohla nechat jen jediný a ostatní věci posílali do dětských domovů. Holčičky mi bylo vždycky strašně líto a rázem mi moje situace, kdy “nemám všechno na světě”, připadala méně tíživější.

Beth Kobliner nabízí den svých narozenin jako příležitost k obdarování někoho jiného. Může to být poslání jedno z dárků právě do zmiňovaného dětského domova nebo jinému dítěti, o kterém víme, že si jeho rodina takový dárek nemůže dovolit. Mě osobně zaujaly třeba stravenky pro zvířátka z zoo = že na narozeniny “pozveme na oslavu” konkrétní zvířátko.

PRAVIDLO “ONE IN = ONE OUT” POCHOPÍ I ŠKOLÁCI

Pokud se nechcete doma zakrámovat (nejen) hračkami, můžete použít i moje oblíbené pravidlo “ONE IN = ONE OUT”. Kdysi pro mě byl největší oříšek, abych tímto způsobem zvládla managovat svůj šatník. To se mi nakonec podařilo a daří nad očekávání. S množstvím dětských věcí ale bohužel stále bojuji. Meda je zatím ještě malá (2) na to, abych po ní mohla chtít dát nějaké hračky pryč, takže tajně odklízím ty, se kterými si nehraje. Do budoucna ji chci do třídění určitě zapojit, aby si mé nejoblíbenější pravidlo minimalismu osvojila.

nepřehlížejte žebráky

Není dobré ignorovat lidi na ulici, kteří žádají nebo žebrají o peníze. Jestli jim nakonec drobné dáte nebo nedáte, je zcela na vás – rodičích, ale alespoň komentář “nezlobte se, dneska ne” byste před dětmi utrousit měli. Dělat, že žebráky nevidíte, není v pořádku. Dětem pak upřímně vysvětlete, proč jste se tak či onak k žebrajícímu člověku zachovali, aby pochopili vaši filozofii. To platí pro veškeré (ne)dávání. Čím více budete dětem vysvětlovat nebo ideálně přímo ukazovat, jak vy sami pomáháte, tím snáze koncept charity pochopí.

Za sebe otevřeně přiznávám, že drobné na ulici téměř nedávám. Jednou jsem se při utírání prachu píchla do oka o list aloe vera :D, a asi 5 minut jsem viděla jen černo. Bolest nepopsatelná. Pak jsem nějakou dobu přispívala do klobouku všem slepcům nebo lidem, co předstírali/měli vadu zraku. A když jsem jezdila do práce přes Národní třídu, ještě než tam vyrostlo Quadrio, vždycky (opravdu několik let) tam stával slepec a prodával Nový Prostor. Ten jsem si několkrát koupila. Prodávajícího mi bylo líto a fakt mi přišlo, že se snaží pracovat. “Útrum” ode mě měl, když jsem jej viděla v Tesco Express kupovat si cigarety.

2. STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Ke všemu výše zmíněnému můžete přidat diskuze, kde by (ne)finanční pomoc byla nejvíce potřeba. Se školákem následně společně prověříte odpovědi na 3 důležité otázky níže, a podle toho se pomoc (ne)zrealizujete.

Když se rozhodnete pomoci vy jako rodiče, můžete se zeptat dítěte, zda se chce ke konkrétní sbírce také přidat. U starších dětí mi celkově výuka finanční gramotnosti přijde snažší. Chápou toho mnohem více z obyčejné konverzace, vysvětlování. I diskutovat o pocitech z pomoci druhým půjde lépe.

Zároveň se děti mohou začít zapojovat jako dobrovolníci.

Za sebe bohužel mohu “nabídnout” jen na začátku zmiňované praktikantství na táboře. To se trošku stydím. Určitě najdete s vašimi dětmi lepší příležitosti! Ještě jsem si vzpomněla na sbírání kaštanů pro zvířátka v zoo. Holt jsem vyrostla v rodině, kde zvířata jsou na prvním místě. V dospělém životě to ale přineslo nesčetněkrát pohoršení a nepochopení. Třeba když u mě přespával tehdy první přítel, nejdříve dostala snídani kočka, pak on. Dál asi nemusím pokračovat.

Co je dobré u (neziskových) organizací prověřovat?

  1. Jestli mají právní formu neziskové organizace – zapsaný spolek, nadace, nadační fond, ústav nebo družstvo. Katalog neziskových organizací zde nebo interaktivní mapa neziskovek tady.
  2. Jak se získanými prostředky hospodaří? Podle názvu nebo IČO si můžete na pár kliků prověřit finanční toky ve vybrané neziskovce.
  3. Jak jsou v pomoci úspěšní? Kde pomáhají? Kromě informací na jejich webu hledejte spíše výroční zprávy, třeba na justice.cz ve sbírce listin. Neměly by chybět výkazy za předposlední rok (ten přecházející mají nárok ještě zpracovávat, obvykle do poloviny současného roku).

Poslední dobou se hodně diskutuje Člověk v tísni, takže jsem si toto o.p.s. vybrala jako příklad. Jeho hospodaření, a tedy odpovědi všechny 3 otázky, si můžete dohledat přímo tady.

Asi, asi určitě, by bylo lepší, kdyby článek zpracovával nějaký dobrák od kosti, který dobrovolničil už od školky. Pokud o někom takovém víte, budu ráda, když mi o něm dáte vědět. Třeba se mi podaří něco společně zrealizovat, abych mohla vašim dětem ukázat konkrétní příklady!