Pro mě aktuálně asi největší téma a nejnáročnější boj, abych to dceru (2 roky) naučila „správně“. Když nám doma něco dojde, sníme, něco zrovna nemáme nebo omylem nějakou věc rozbije(me), Meda se na mě otočí a rozhodně řekne: „Koupíme!“ a přikývne hlavou. Můžu si za to samozřejmě sama, ač jsem si vědoma toho, že by v mnoha případech bylo lepší vytvářet umělý nedostatek. Jenže snadno podlehnu jejímu smutnému pohledu a předmět prostě koupím. A rozhodně nejde jen o hmotné věci, ale i o zážitky typu třetí jízda ve vláčku za sebou, další krmení pro ovečky v zoo (podotýkám, že z automatu rovnou vytáčím 4 dávky :D) nebo 2. ovocná kapsička během pěti minut.

Je jasné, že v některých rodinách ani není potřeba pro děti uměle vytvářet pocit nedostatku, protože to je prostě fakt. Kór v dnešní době. Zároveň požadavky, které Meda aktuálně má, nejsou nijak extra finančně náročné, takže se s podobnými dětskými prosbami může setkat asi každý rodič. Diskuze o potřebě značkových bot a nejnovějšího iPhonu se nás budou týkat nejdřív za 10 let.

trpělivost se vyplácí

Ať jsem sama jakkoliv nedočkavá, a všechno chci hned, už dokáži uznat, že na něco se vyplatí počkat, a nebo je lepší si vytoužená (ne)hmotná přání opravdu zasloužit.

Snad ve všech zdrojích, které jsem pročítala a poslouchala, se objevuje příklad tzv. marschmallow testu. Tento experiment v zásadě říká, že děti které jsou trpělivé a vydrží si pár minut počkat na další bonbón, jsou úspěšnější i v dospělosti. Mají lepší mezilidské vztahy, dosahují vyššího vzdělání. A ještě jednodušeji řečeno – lidé s velkou sebekontrolou, jsou schopni ušetřit více peněz nebo také, že ten, kdo je dobrý v čekání, je dobrý ve spoření.

Návod všichni známe. Teď už se jen udržet a nekupovat dětem věci hned! A radši je naučit trpělivosti tím, že si budou na svá přání postupně šetřit samy.

I já si dávám předsevzetí, že budu víc odolávat dceřiným přáním. Bohužel jsem se i přistihla, že když něco koupím pro ni, částečně si kompenzuji svůj pocit nedostatku. Zdánlivého nedostatku, který si pamatuji z dětství. A to je pak dvojitý boj.

Takže..

Jak naučit děti šetřit?

1. Buďte připraveni reagovat na „mami/tati, já chci.., koupíš mi“

Už úvodní článek o finanční gramotnosti obsahoval #mazanytip, že před vstupem do prostředí, kde se vyskytují dětská lákadla, je lepší předem stanovit, co jdeme koupit a plánu se držet. Tak třeba, jdeme do supermarketu, a potřebujeme koupit vajíčka. Dítě může pomáhat s hledáním. Je to hra. Je to jeho úkol a zvyšuje šanci, že dítě zapomene třeba na regál se sladkostmi. Čím starší dítě, tím více položek k hledání.

2. Představujeme si, jak super bude, až si jednou tu věc, na kterou šetříme, opravdu koupíme.

Já na takovou „jednu věc“ kdysi spořila, ale nakonec z toho pro mě vyplynulo ještě trošku jiné ponaučení. K zahození to taky nebylo :D. Každopádně princip budoucí spotřeby má spíš fungovat tak, že každá další „malá věc teď“ nás vzdaluje od té „velké vytoužené“. Takže: „Když si dneska nekoupíš pytlík křupek, a radši si ty penízky dáš do kasičky, brzy si budeš moci pořídit vysněnou okřídlenou panenku“.

#mazanytip: Děti si mohou nakreslit a vedle pokladničky si obrázek vytoužené hračky vystavit. Já si jako malá přání kroužkovala v katalogu (nejčastěji Mattel nebo Lego), později jsem si vytoužené předměty z časopisů a katalogů i vystřihovala a lepila na kartonek. Zůstalo mi to až do dospělosti. Ještě na bakaláři byste u mě v šuplíku našli sepsaný wish list. Nastěstí už neobsahoval jen hmotné věci, ale spíš vzdělávací kurzy, zážitky nebo místa na cestování. Pro mě to fungovalo skvěle, zkuste s dětmi vyzkoušet. Nic to nestojí a potrénujete představivost, kreativitu i trpělivost.

3. Pochvalte dítě, že zvládlo překonat svoji touhu

Pokud se začne dítě vztekat, že něco nutně teď hned chce a vám se podaří scénu i zbytečný/ impulzivní nákup překonat. Jakkoliv. (Beth Kobliner třeba doporučuje trik „uklidni se, ukáži ti něco senzačního“ a vytáhnout z kapsy telefon a pustit dítěti video šílené horské dráhy“. Nezkoušela jsem, zatím!) Tak až vyjdete z obchodu, zkuste dítě pochválit, že se zvládlo přemoci a věc „nechtít“. A taky že jste na něj opravdu moc pyšní. I když na vás bude potomek pravděpodobně stále naštvaný, vaše uznání nebo pochvala to pomohou vyvážit. Příště už by to mělo být snazší.

4. Udělejte ze spoření zvyk

Když je spoření automatické, jde to snáz. Pravidlo zní: „Jakmile si vyděláš nebo dostaneš nějaké penízky, hned je dáme do kasičky.“. Buď si rovnou řekneme, na co si dítě spoří nebo se o tom rozhodne až v budoucnu. Už sem se setkala i s návodem, že je lepší stanovit jeden den v týdnu, kdy se chodí na dobroty. Třeba na zmrzlinu jen v pátek po škole.

Takhle přísná já teda asi nezvládnu být, takže zmrzlinu koupím dceři za „své“ peníze = ne za její z kasičky, pravděpodobně i jiné dny. Ale princip, když dostaneš peníze, ulož si je, mi přijde super – řídila jsem se jím vždycky a hodlám jej předávat dál.

S větším dítětem si můžete při této příležitosti vysvětlit nějaké pořekadlo nebo přísloví o pěnězích. Inspiraci jsem sbírala na Instagramu od svých sledujících. K tématu spoření se podle mě hodí třeba:

  • „Halíře dělají talíře.“
  • „Kdo šetří, má za tři.“
  • „Korunka ke korunce.“
  • „Bez práce nejsou koláče.“ – Tohle přísloví sice není o spoření, ale není na škodu jej připomenout ve chvíli, kdy si dítě přihazuje do kasičky peníze získané prací nebo nějakou extra pomocí.
  • „Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí.“
  • „Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“ – Moji sledující mi vysvětlili, že se to dá použít v případě investování. Velký zisk, obnáší velké riziko. Rizikově averzní investor si raději vybere vrabce (= menší výnos, ale méně riskuje, že o své peníze příjde).