Do třetice všeho dobrého
2022 byl pro mě 3. rokem v řadě, kdy si zapisuji ručně každou transakci. Od Spendee jsem sice dostala jako poděkování za jejich neustálé propagování upgrade na premium verzi, která umožňuje propojení s bankovním účtem, mně ale nejvíce vyhovuje manuální zapisování. Trošku si ten systém totiž „ohýbám“, a je pro mě zbytečně náročné procházení všech automaticky propisovaných transakcí z bankovnictví. Nezapisuji totiž odvody na SP, ZP, ani daně. A příjem si skrze koeficient zapisuji vždy v čistém. To je třeba něco, co zaměstnanci prakticky nepotřebují řešit. Těm chodí rovnou čistá částka, se kterou mohou hospodařit a nemusí myslet na DPH, ani platby na státní pojištění.
S koncem roku 2022 mi zanikl i rodičovský příšpěvek. Jednoduše jsem dočerpala státem přidělovaných 300 000 Kč. Původní plán byl RO pobírat co nejdéle, do 4 let dcery. Nejdříve mi měsíčně chodilo 20 000 Kč, pak hodně dlouho ještě 4 000 Kč. Čtyři tisíce jsem zvolila proto, že tolik stála dětská skupina, kterou navovala 👧🏼. Abych mohla pracovat, a taky vydělávat na daně a odvody:). Ale vzhledem k tomu, že navýšení celkové částky RP je v nedohlednu, v podnikání „rozhodnou“ částku překračuji každoročně, zálohy na SP i ZP stejně musím platit vyšší než ty minimální, nedává mi už smysl nechávat si vyplácet drobné. Po dvou a půl letech by to byla už jen stokoruna měsíčně, výhoda (pro moji osobu) žádná.
Kdy vám snížení měsíčního rodičovského příspěvku přinese výhody?
Pokud Vy právě rodičovský přípěvek pobíráte, může se Vám snížení měsíční částky za určitých okolností hodit. I když nejčastěji poptáváte, jak si zařídit, aby vám chodilo co nejvíce. Tady je malá rekapitulace, jak nad tím můžete přemýšlet:
- O snížení můžete uvažovat, pokud by bylo znovu aktuální vládní jednání o plošném zvýšení celého RP. Jako tomu bylo v roce 2019, kdy se zvyšoval z 220 000 Kč na tři sta. Týkalo se to pak všech rodičů, kteří v té době měli čerpání RP „aktivní“. Ti, co si stihli částku vyčerpat dříve, měli už smůlu, i když jejich dítěti nebyly ani 3 nebo 4 roky.
- Další výhodou byť padesátikorunového RP je získání statusu „státní pojištěnec“, aby za vás platit zdravotní pojištění stát. Podrobné vysvětlení najdete tady. Možností, jak být státním pojištěncem, je totiž více.
- A pro rodiče uvažující o rozjezdu podnikání to může dávat smysl, pokud neočekáváte závratné výdělky, a taky nechcete platit zbytečně vysoké odvody na sociální a zdravotní pojištění.
Příští rok už nebudu pracující matka pobírající RP, ale už jen pracující matka
Charakteristika mého výdajového grafu za 2022 je „pracující matka, jejíž dítě ještě nevezmou do školky“. Rovnou z toho pro mě vyplývá první úkol na příští rok. Zaměřit se na přihlášky do levnější = státní školky. Budu se pro Medu snažit získat možnost docházky „po O“, ideálně v nějakém hodně blízkém zařízení. Favority už mám. Z mého pohledu je ideální „práce na poloviční úvazek“. Jako osvč si naštěstí práci mohu rozvrhnout sama, ale jen do jisté míry. Zakázky téměř neodmítám. Jsem zvyklá si práce vážit a být vděčná za možnost výdělku. (A tím rozhodně nemám na mysli influencerské spolupráce. Ty naopak odmítám, protože téměř nesouvisí s tématem blogu/ instagramového profilu. A to považuji za základní podmínku.) Takže se mi v průběhu roku stane, že se hodním v křeččím kolečku a pravidelné hlídání 3x týdně na dopolende je žalostně málo.
A jak tedy vypadá můj výdajový graf letos?
13,6 % a 32 transakcí za nákupy oblečení, bot a doplňků. Co do počtu věcí jsem se od loňska polepšila. O jednu. Stydím se. Trochu. Hlavně sama před sebou. Je to snad jediná kategorie, u které ten boj každý rok prohraji. Prostě to neuhlídám a podlehnu touze si něco hezkého, obhajováno slovy funkčního, pořídit. A obvykle to jde i ruku v ruce s přídavným jménem drahého.
Dávnou už to sice nejsou kabelky z Pařížské, ale přeci jen jedna Poléne by se tam za loňský rok našla. Naštěstí jen jedna. To je v mém případě skoro na fanfáry. V rámci přípravy na tuhou zimu a nižší teploty doma, jsem si nakoupila merino svetry, vesty a spodní prádlo. A pak (v rámci oslovování návrtu k pravidelnému sportování) jsem si oblíbila značku Sweaty Betty. Bohužel se pro ni už nemusí do Londýna, ale na pár kliků ji objednáte na Zalandu. Peklo. Trend s mušelýnovými šaty mě bohužel také neminul. Ani nevím, jestli to chci dopsat, ale pro představu asi ano. V létě mě nalákal výprodej vzorků péřových bund v KARA, takže mám 3. Toho teda rozhodně nelituji, to byl nákup desetiletí a podpořila jsem českou značku:D. No a k novým budnám byly potřeba nové UGGs. Ach jo. Jak protit tomu hodlám bojovat, se dozvíte na konci článku.
Výdaje za: 1) oblečení, 2) dítě, 3) jídlo
Další kategorie mě až tak nepřekvapují a se spendem jsem v pohodě. Neměla jsem totiž žádné konkrétní očekávání.
2. příčka patří výdajům za dceru (13, 3 % celkového rozpočtu). Odděluji výdaje vynaložené na zajíštění hlídání (samostatných 5,9 %). Platby za dětskou skupinku zahrnuji jen ty nad rámec daňové slevy na školkovné. Jinak by to bylo ještě víc. Ale jak jsem psala hned v úvodu. Jedu všechno „v čistém“. Vyhovuje mi to tak.
3. místo mají kavárny, bistra a restaurace. Poměrově odpovídá pořadí. Nejvíc padne kafí a polévek, když čekám na Medu během školky. Dovážky jsem si nepočítala, ale určitě jich bylo méně než loni. Transakcí je to celkem 256. A to se nezdá málo ani mně, když rok 2022 měl 252 pracovních dní. Rovnou k tomu přihazuji útratu za jídlo v obchodě (113 transakcí). Celkově za stravu je to rovných 19 % ročního rozpočtu. Takže vlastně projím a propiji víc, než utratím za hadry. To mě těší. A zároveň dává příležitost, kde případně ušetřit.
Jako 4. vychází bydlení – čistě energie a příspěvky SVJ. Celkové náklady na život ale rozhodně neplatím sama. Částka tedy nemá objektivně vypovídací hodnotu. To, že bydlíme ve vlastním, jsem, ale tuším psala už loni. Pro pořádek tedy 8,4 %.
Další v pořadí je ikonka „other“ – letos jsem tam zařadila „válečné zásoby“, nový iPhone, a drobné nákupy v Ikee.
Co tam mám(e) pak?
Auto. 54 transakcí = necelých 7 % ročního rozpočtu. Nejvíckrát pípla platební karta za benzín. Poctivě platím veškeré parkování, povinné ručení a dálniční známku. Havarijí pojištění nemám. Spléhám na svou řidičskou statistiku. 14 let ježdění bez nehod. Naštěstí. Oděrek bylo teda až až. Jejich odstranění vychází cenově vždycky pod hranici teoretické spoluúčasti. Takže bych si veškeré opravy stejně musela zaplatit sama.
Zbytek detailněji komentovat netřeba. Možná ještě dary/ dárky (6,6 %) by si zasloužily víc rozepsat. V roce 2022 mi chodilo podezřele moc žádostí o finanční pomoc. Většinou jsem sice vyhověla, ale přiznám se, že mě poslední dobou vytáčí nevyžádané dopisy s předepsanou složenkou a srdceryvnými přílohamy. Ty mě samozřejmě dojmou. Za 14 dní na mě ale ve schránce vykoukne další obálka, jakože „děkujeme“, přispějte zas. Na základě těchto zkušeností jsem vyhodnotila, že raději přispívám na konkrétní příběhy. (O mé cestě k pomáhání jsem tu už taky psala, tak kdyžtak připomínám pro kontext.)
Jako poslední vypíši ještě 3,1 % na sebepéči (mani, pedi, kadeřník, kosmetika). Žalostně málo. Ale aspoň se vešlo do žebříčku. Na příští rok možná spojím se „sportem„. A úplně největší radost mám vlastně z kategorie zdravotní péče. Do grafu se totiž ani nevešla. Znamená to, že jsem/ jsme byli v roce 2022 zdraví. Rýmičky se nám teda bohužel nevyhly, ale největší položkou výdajů jsou náplasti (primárně pro panenky a plyšáky) a oplovací krém. Takhle by to šlo, prosím!
A jak dál?
Nejsem si moc jistá, jestli příští rok zapisování ještě dodržím. Psychologický efekt, že se u nakupování více hlídám, když to pak musím zapsat, už naprosto vyprchal. Sice mám zaznamenávání už naprosto zautomatizované, ale pro dodržování základního pravidla „neutratit daný měsíc víc, než vydělám“, mi asi stačí pohled na bankovní účet. Fixní výdaje sleduji v Excelu už od maturity, kdy jsem převzala zodpovědnost za svůj (finanční) život a přehlásila na sebe poprvé i odběrné místo na PRE :D. V tom hodlám pokračovat. Kolik vydělám, sleduji pro účely daňového přiznání. V tom bohužel musím pokračovat, ani kdybych nechtěla.
Zároveň bych si nově ráda stanovila cíl, že každý měsíc mám povolenou jednu věc pro sebe – z problematické kategorie oblečení/obuv/doplňky. A to bych také mohla uhlídat jen v hlavě. Protože 12 je míň než 32. Myšlenky na „one year without shopping“ mě sice stále napadají. Po letošku jsem si ale definitivně uvěodomila, že se o to mohu pokusit až tak v důchodu. Tak šetrnosti zdar!